Cesta ke svobodě

soukr-vejirJeště před několika lety jsem se upínala jen k pozitivním myšlenkám a článkům a nechtěla jsem o různých černých kauzách nic slyšet. Byla jsem slabá a negativa v nich popisovaná se mě silně dotýkala. Dnes je uveřejňuji sama a seznamuji se zákulisním během světa ostatní. Někteří se ještě bojí tyto informace číst, působí na ně negativně. Jiní ví, ale oddávají se pocitu bezmoci. Mimochodem to je jeden z nejhorších pocitů. Jen malá hrstka čtenářů chce vědět. Chce vědět proto, aby všem těm negativním, zlým a špatným věcem mohla čelit. Různá odhalení se na nás hrnou ze všech stran, pokud je chceme vidět. Jen ne ze soukromých nebo veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Ty nás straší hrůznými historkami a vzápětí ukolébávají a ubezpečují, že nás jako občany světovláda ochrání. Strach a bezpečí, strach a bezpečí. Lidé buď neví, nechtějí vědět nebo souhlasí s těmi všemi „ochrannými a bezpečnostními“ aktivitami. Elita nás vrhá přímo do totalitního otroctví. Už nyní díky mobilním telefonům ví o každém vašem kroku. Díky počítačům a televizím se zabudovanými kamerami mohou kdykoli nahlížet do vašeho „soukromí“. Přesto jen hrstka lidí prohlédla tuto rafinovanost. Nemluvě o kamerách na veřejných místech na každém rohu. Existuje ještě soukromí?

Je normální, že umírají mladí lidé na zhoubné nádory a další nemoci? Je normální, že se nám zakazují přírodní léčiva mimo farmaceutický průmysl? Je normální, že přístup k vodě by přestal být právem člověka, protože velké zdroje se mají v tichosti liberalizovat?

A mnoho a mnoho dalších základních lidských práv, která se nedodržují.

Pochopila jsem, že až tehdy, když se člověk přestane bát se s těmito informacemi seznámit a dokáže je přijmout, přestanou mít na něj negativní vliv. Tehdy může pomoci ostatním.

Lidstvo je často vyobrazováno jako tupé stádo ovcí, které se nechá manipulovat a hnát na jatka, aniž by odporovalo. Zatím to tak z historie  vypadá. Války. Copak obyčejní lidé, muži, tátové od rodin, kteří se nikdy neviděli, nikdy si neublížili, mohou k sobě pociťovat nenávist? Ne. Ne. A ještě jednou NE. Nenávist je rozdmýchávána uměle a své životy nasazují právě ti obyčejní, pracovití tátové od rodin. Co kdyby všichni tito vojáci najednou na obou stranách položili zbraně a začali zpívat a tancovat? Kdo by letěl se stíhačkami a bombardoval? Kdo by sedal do tanků a střílel? Kdo by se chopil kulometu? NIKDO.

Já stále věřím, že nejsme jako lidstvo tupé stádo, že jen potřebujeme prohlédnout za oponu dění a procitnout. Zahodit strach. Vždyť o co jde? O život? Ale o ten už jde dávno, právě v těch válkách, válkách které se odehrávají nejen na bitevních polích, ale každodenně. Každý den bojujeme s byrokratickou mašinérií, zvůlí a arogancí elity a jsme ponižováni a naše lidství a morální hodnoty zadupávány. Každý den naše těla bojují s dávkami chemie z potravin, vzduchu i vody a hned na to s dávkami chemie z „léků“. Bojujeme o holé přežití. Zač stojí takový život, v němž se podřizujete diktátu. Jediné, čemu se podřizujeme, by měly být naše morální a duchovní hodnoty, radost a láska. Elita má strach z toho, že masy lidí prohlédnou jejich taktiku ovládání. Proto stále přitvrzují ve všech směrech, aby obyčejný člověk nenarovnal ramena a nezvedl hlavu.

Já Vám ale říkám, narovnejte ramena a zvedněte hlavu. Seznamte se s během světa, jedině tak, nad ním na svém vlastním domácím bitevním poli zvítězíte. Vítězství znamená vědět a pozbýt se strachu. Vítězství znamená radost ne strach. Vítězství znamená život ne smrt za živa.

Proto se nebojte informací, které vám předkládám z různých zdrojů. Povedou vás k pochopení a pochopení je osvobození. Přidejte se a pojďte se s námi vydat na cestu ke svobodě.

Cesta ke svobodě vede právě tudy – jistě ne náhodou ke mně přišlo právě toto video – radost a smích,  ne pláč a bolest vedou ke svobodě !!!

Klikni ZDE a sdílej tento článek na Facebooku

Diskuze

Přidejte svůj názor k tomuto článku.

Pokud se Vám nezobrazuje diskuze, máte pravděpodobně aktivní blokování reklam AdBlock nebo podobný systém.

Copyright © 2013 Blog Soukr.cz